Charles-François-Prosper Guérin (1875 v Sens – 1939) byl francouzský postimpresionistický malíř.

Guérin studoval u Gustava Moreaua na École des Beaux Arts à Paris a v roce 1910 měl jednu výstavu v Grafton Galleries; V recenzi Huntly Carter napsal o jeho „odvážné extravaganci“ a o tom, že „ukázal, jak lze použít nejsilnější základní barvy bez hrubosti, a jehož dílo má dekorativní hodnotu, kterou průměrná kalná a bezbarvá díla naší doby nemají“.

Guérin se proslavil jako člen poroty Salon d'Automne v roce 1908, která odmítla téměř všechny obrazy Georgese Braqua. Ostatními členy poroty byli Henri Matisse, Georges Rouault a Albert Marquet, kteří byli také žáky Moreaua. Rozhodnutí poroty vedlo Braqua, který v předchozím roce zaznamenal velký úspěch, k úplnému stažení se ze Salonu. Braque následně uzavřel exkluzivní smlouvu s obchodníkem Danielem-Henrym Kahnweilerem, která mu (a Picassovi) ukládala povinnost vyhýbat se salónům. Během této doby Braque a Picasso vyvinuli kubismus.

Guérin učil na Académie de La Palette v roce 1907, kdy tam studoval Henri Hayden, a na Académie Moderne v roce 1913, kdy se tam zapsala Blanche Lazzell[4], stejně jako na Académie de la Grande Chaumière. Dvě díla Guérina, zapůjčená jeho obchodníkem a galeristou Eugènem Druetem, byla vystavena na významné výstavě Armory Show of Modern Art v New Yorku v roce 1913.